Cesta do Indonesie

Cesta z prahy do indonesie.
Da se rici ze ma cesta do indonesie zacala uz v nedeli kdy jsem se ucil posledni stripky uciva na statnice. Jako kazdy jiny student pred zkouskou sem se klasicky ucil do 4 do rana, kdy "dalsi den" jsem musel vstavat v 6, jinak receno o dve hodiny pozdeji. Abych byl na statnicich vcas. Po te co jsem se vratil ze skoly doresil nejake zalezitosti jsem se konecne mohl zacit balit a shanet ruzne veci do indonesie do ktere jsem odletal dalsi den. Baleni bylo velmi intezivni a balil jsem az do 4 do rana. Protoze jsem vse nestihl a potreboval jsem jeste par veci nakoupit, tak jsem si nastavil budik na 8h. To jsem se vzbudil a zarizoval/dobaloval zbytek. Az se bleskurychle nachylila 14h, kdy uz jsem musel opusit byt a vydat se na letiste. Prvni let byl Praha - Frankfurt a byl velmi rychly, dostal jsem od letusek piti a balicek slanych tycinek, k cemuz jsem si cetl casopis. Ani jsem piti nestacil dopit a uz mi ho chteli letusky vzit, ze pristavame.

Ve frankfurtu jsem mel 17h na prestup. Cast tohoto casu jsem chtel stravit vyrobou prezentace (ppt), kterou jsem mel jiz mit hotovou(ale kvuli uceni na statnice na ni nezbyl cas) a kterou budu prezentovat v indonesii. Myslenka to byla ocividne naivni, zejmena proto ze jeji priprava vyzaduje internet abych mohl postahovat ruzne podklady k ni. Naivni z toho duvodu ze wifi na letisti sice byla, ale jen na pul hodiny. Myslel jsem ze restaurace a kavarny v prostorach letiste se budou predhanet v moznosteh jak nalakat zakazniky, tzn. treba i nalakanim na wifi, ale nic takoveho se nekonalo. Proste nebylo mozne dostat se na wifi dele nez na 30 minut. Rozhodl jsem se tedy opustit letiste a rekl jsem si ze se podivam do mesta a az budu mit hlad sednu si nekam do restaurace kde se najim, pripojim na wifi a udelam prezentaci. Vydal jsem se tedy hledat autobusy do mesta. Vydal jsem se ocividne spatnym smerem a sel jsem jim tak dlouho, az jsem narazil na benzinku kde jsem videl takovejch mercedesu pohromade, jako nikdy jindy. Benzinka byla "posypana" asi 30 autama z nich jen asi 5 nebyli medouri, ale bavoraci. A vsechny zatracene luxusni. Bylo mi jasne ze jsem na spatnem miste a ze bych se mel radsi vratit. Cestou zpet jsem si vsiml jeste jedne zajimave automobilove prehlidky. Na jedne odlehle ceste meli taxici naky odpocivadlo, kde stalo asi 60 taxiku, vsechno novy, nalesteny mercedesove, nekde to mam snad i vyfoceny. Je videt ze jsem byl v Nemecku.

Dostal jsem se tedy zpet a hledal autobusove zastavky abych se dostal do mesta. Ptal jsem se nejake mistni slecny ktery bus jede do centra frankfurtu a prekvapive jsem se dozvedel ze busem se tam nedostanu, ze musim vlakem. Ze pouze vlaky jsou tu pouze od toho aby obsluhovali dopravu ve frankfurtu, zvlastni. Vystoupil jsem na hlavnim nadrazi. Franfurt je velmi rusne mesto obsahujici relativne velky pocet vyskovych budou, vetsinout tak o 40-60 podlazich. Sel jsem tedy hlavni tridou nasaval atmosferu frankfurtu a hledal wifi abych se o nem na wikipedii dozvedel vic, nemel sem ani mapu, takze ani netusil kam jit. K memu udivu temer zadna kavarna/restaurace nemela wifi. Rozhodl jsem se tedy jit frankfurtem kam me nohy povedou. Chodil jsem dlouho a kdyz jsem dostal hlad, zacal jsem opet hledat wifi, abych se mohl najist a konecne udelat tu prezentaci, kterou jsem tak nutne potreboval mit hotovou. Asi po dvou hodinach naprosto neuspesneho hledani jsem se zeptal nejakych mistnich s kteryma jsem se dal, na docela dlouho, do reci a doporucily mi vse kam zajit, od jidla pres wifi az po hostely. To uz byla najednou pulnoc a sel jsem k hostelu jez mi doporucily, pry studentsky hostel  :-), ovsem mel uz plno. Dalsi uz mel zavreno a k dalsimu mi jiz ujel posledni bus. Rozhodl jsem se vydat do jedne z hospod kterou mi doporucili mistni, kde jsem konecne zacal delat na kyzene prezentaci. Dal jsem si par nemeckych piv, pokecal s mistnima a kdyz v 5 bar zaviral, rozhodl jsem se dokoncit prohlidku frankfurtu i v dalsich castech kde jsem jeste nebyl. Vratil jsem se na letiste, kde jsem zjistil ze sem toho nachodil tolik, az mi prestala slouzit leva noha, bolela jak cert z toho chozeni. A kulhal jsem jak postrelenej. V kombinaci s tretim dnem temer nuloveho spanku, jsem se nemohl dockat az se konecne vyspim v letadle.

Dalsi let byl do Taipei city jenz trval 13hodin. Letel jsem Chinese airlines. Letadlo jez ma kapacitu cca 300 lidi bylo plny jen asiatu, vsichni pro me vypadali naprosto stejne, hrala klasicka cinska hudba, byly zde i ruzne dekorace jez lze najit v cinskych restauraci, na obrazovkach byly obrazky klasickych cinskych budov. Vse zabaleno do kompaktni atmosfery jez me pohltila, byla jako z uplne jinyho sveta. Dalo by se rict ze jsem si pripadal jak ve svete pokemonu. Videl jsem zde pouze asi 12 neasijcu, zbylych 282 byly jako jedna velka rodina jednovajecnych dvojcat :-) Letadlo bylo vybaveno tak jak jsem jeste nidky nevidel(nikdy jsem tedy neabsolvoval dakovy let, za hranice evropy), nejlepsi byly LCD v kazdym sedadle, a multiunkcnim ovladacem, ktery vypadal jako ovladac na playstation. Kdy z jedny strany mel ovladani displaye/pocitace, z druhe strany telefon a z boku drazku pro prejeti kreditky a zaplaceni onoho telefonu. Dostal jsem od letusek, deku, papuce, spaci bryle, takovy ten polstarek ve tvaru podkovy kolem krku, sluchatka a hromadu dalsich vyvhytavek. Let probihal asi takto. Vzlet, uvodni obcerstveni, spanek, pak me asi po 4h proudily ze se serviruje jidlo, to jsem snedl (a bylo fakt vynikajici), pak nasledoval spanek, pak me zase po dalsich 5h probudily, ze je jidlo(to jsem opet sporadal a opet bylo vyborne), pak znovu nasledoval spanek. Pak me vzbudila turbulence, kdy jsem si dal hlavou docela slusne o okenko. Dal uz jsem ani nezkousel usnout, pac jsem chtel vyzkouset jeste pred pristanim co ten pocitac predemnou vsechno umi. A lze tam pustit: spousta hudby, filmu, her, informacnich materialu a hlavne funkce kterou jsem si vzdy v letadle pral videt. Aktualni informace o letu, tj.: rychlost, vyska, vnejsi teplota, zobrazena draha letadla na mape odkud kam leti a kde se nachazi atp. 


Jen co jsem pristal v Taipei(mel jsem 9h na prestup), hned jsem zacal zjistovat jak se dostanu k Taipei 101 (2. nejvyssi budova na svete). Bus tam jel asi hodinu, pac byla silena zacpa. Ale pohled na tu budovu byl doslova dechberouci. Chtel jsem se s ni vyfotit, ale byla tak vysoka ze jsem musel asi pul kilometru popojit dal abych se s ni vesel na jednu fotku. Na idealnim miste k vyfoceni byly nejaci mistni Taiwanci kteri me ochotne vyfotily. Kdyz zjistily ze jsem z CR, nechteli se semnou prestat bavit :-) Velci fanousci Prahy, dokonce umeli i par ceskch slov. Ti mi poradily ze muzu vyjet vytahem na srechu, ze je to uzasny, tak jsem tam sel a bylo tomu tak. Vybornej byl jejcih vytah, ktery zdolal neco pres 400 metru behem par vterin.  Obsahoval i svetelne a zvukove efekty jen tuto jizdu jeste zvelicily. Udelal jsem mnoho fotek a dokonce potkal od opusteni prvniho letadla prvni cechy. Matka s dcerou, kterou tam vyslala studovat stredni skolu. Rikala ze behem dvou let pry zadnyho cecha nikde v Taipei nepotkala. Udelal jsem si jeste kratkou prochazku mestem a chystal se na odjezd zpet na letiste, podarilo se mi najit zastavku odkud mel jet autobus, dokonc zrovna i jel, tak jsem se zeptal jestli opravdu jede na letiste, kolik stoji a za jak dlouho jede dalsi.. Rikal ze za 20 min prijede dalsi. 


Pac casu jsem mel dost rozhodl jsem se ze se jeste chvilku porozhlednu a dorazim na dalsi bus. Na ten jsem dorazil a po 15, 30 min nic, rikam si ok, cas jeste mam. 50 minut nic, uz to zaclo pomalu horet, 60 minut nic, ptam se mistni za jak dlouho si mysli ze bus prideje a jak dlouho mysli ze dorazi na letiste. Jeji odpoved byla velmi neprizniva, rikala ze mi moc sanci na stihnuti nedava. Tak jsem si rekl ze radsi zvolim taxi, ale rikam/zadam ji ze mi ho urcite musi zastavit ona a dohodnout mi cenu predem(cetl jsem mnoho o taxikarich jenz se snazi turisty napalit jak mohou, jako by to bylo v cesku jiny :-D). Protoze jsem mel v kapse jiz jen 200 taiwanskych dolaru na bus ktery mel stat 150, musel jsem se pres ni s taxikarem(ocividne neumel anglicky vubec nic) domluvit jestli bere i americky, jestli mi veme 50$. Zena byla velmi ochotna a dokonce mi rekla ze mi taxikar za 50$ jeste vrati v taiwanskych nazpet. Nasedl jsem tedy a bedlive sledoval cas jestli to stiham, čekalo mě cca 24 napínavých kilometrů. Cesta mestem byla znacne pomalá, jen co jsme ho opustily výrazně zrychlila, ale náhle se zas zjevila strašlivá zácpa. Už jsem začínal přemýšlet co budu dělat až přiběhnu na letiště a tam mi řeknou že jdu pozdě, že smůla. Doprava byla velmi pomala, vsechny 4 pruhy se vlekly neskutecne pomalu. Z nervozity mě rozplýlila jen škoda Roomster na silnici, ktetou bych v těchto končinách opravdu nečekal. Zácpa se vlekla šíleným tempem a čas utíkal hrozně rychle. Ale nakonec jsme dorazily na letiště o 10 minut včas. Velmi se mi ulevilo, jen tak tak... Dále jsem zjistil že jsem měl ještě čas, pač jsem si uvedomil že jsem špatně pochopil větu o tom kdy zavíraj gate k mýmu letu, zbývalo tedy 30+10 minut do odletu, kterej nakonec jeste o 45min z technickych duvodu odložily.

Mimochodem zvlastni bylo ze cca 1 z 10 tchajwancu nosi respiracni rusku.

Dále jsem opět pokračoval Chinese airlines, kde jsem od nich dostal dalsi jidlo a následující zastávka mě čekala v Singapore. Zde nás na hodku poslali z letadla, nekteri zde vystoupily, nekteri pristoupily a mohlo se pokracovat. Další zastavka konečně Surabaya - Indonesie. Poslední přistání proběhlo OK a už jen stačilo dojit k imigračnimu, zde vyplnit hromadu lejster, pak na celni- zde vyplnit dalsi lejstra na zpusob ze potvrzuju ze nemam v zavazadlech vice nez litr alkoholu nebo 500 cigaret atp.. Pak mi už jen roentgenem projeli zavazadlo a byl jsem po cca 55 hodinách cesty v Indonesii :-)