Jak už asi víte, tak jsem již zpět v Česku. Ale vzhledem k tomu že jsem nestihl dopsat všechny články, budu tedy pokračovat v psaní i nadále. Ještě chystám alespoň 6 článků. A následně ještě přibudou fotky do sekcí: ovoce, odlišnosti, podivnosti.
Nicméně zpět na Bali.
Další den jsme tedy vyrazily na motorce na Ubud. Dokonce se mi i podařilo najít cestu jen na základě ranního zapamatování mapy, kupodivu bez zabloudění. Cestou jsme nejprve projížděli hlavním městem - Denpasarem, které sem tam nabízelo zajímavou podívanou(zejména místní chrámy) a pohled života lidu v hlavním městě tohoto ostrovu. Jinak se ale jedná o typické rušné město jako každé jiné, jen prostě "hozené" do hindu stylu. Po opuštění města se všude kolem nás naskýtala zajímavá podívaná na všudypřítomné rýžové pole, prokládané palmami a sytě zelenou trávou. Rýžové pole jsou zde velmi zajímavé díky své, terasovité/schodové struktuře, jež z dálky vypadají jako soustava malinkých rybníčků. Příroda je zde velmi pěkná a jen pozorování krajiny z motorky během jízdy by mohla být samostatná turistická atrakce.
 |
| Rýžové pole |
 |
A zde děti pouští draka.
Obloha je neustále plná draků, dalo by se říci že je vzdušný provoz draků by se zde dal označit za dopravní zácpy.
Ještě jsem si všiml jedné maličkosti. Cestu na které pouštěli draka křižovalo vedení vysokého napětí. Držák s provázkem tedy přes tyto kabely přehodily a za nima už za provázek tahali aby drak vzlétl. |
Během průjezdu jakékoliv vesnice se zde opět naplno projeví Hinduistická kultura všudepřítomnými chrámy, či obchody s prodejem kamenných soch s hinduistickými symboly a bohy. Narazily jsme zde i na jeden zajímavý obchod prodávající dřevěné sochy. Jejich provedení nás tak uchvátilo, že jsme museli zastavit a prohlédnout si je zblízka. Musím říct, že to co jsou na pohled líní Indonésani provést se dřevem je opravdu úctyhodné.
 |
| Chrám, který potkáte na každém kilometru |
 |
| A zase chrám |
 |
| Obchod s dřevěnýma sochama |
Niceméně naše první zastávka byla v Goa Gajah. Zde se nachází především pamět z 11. stol známa jakožto "sloní jeskyně". Jedná se obří hlavu démona vytesanou do skály, jejíž otevřenými ústy vcházíte do menší jeskyně, jež sloužila původním budhistickým mnichům především jako meditační cela. Tesařská práce která zde byla v 11. století provedena je velmi obdivuhodná, avšak samotná jeskyně nestojí za moc. Jedná se o cca 5 metrovou chodbu, kde ne jejim konci můžete jít 5m doleva či doprava. Tím to hasne. Uvnitř mnoho zajímavého k nalezení není, jen prostor k meditaci.
Naproti této jeskyně se zde nachází vodní lázeň s posvátnou vodou, jež sloužila především pro hinduistické ceremoniály.
Goa Gajah není jen jeskyně ale celý areál posazen o tradiční a původní indonéské přírody u lesa. Je zde tedy k vidění i vodopád, stromy jež můžete spatřit v tropických lesech, další jeskyně, udržovaná zahrada s jezírkem a o něco dále i hlubší a nespoutaný tropický les.
 |
| Velmi zajímavá podívaná |
 |
| A takto roste volně v přírodě ananas |
Abych pravdu řekl tak v tomto areálu mě kupodivu nejvíce neohromila hlavní atrakce - jeskyně, ale již méně navštěvovaný opodál rozprostírající se les. Pohled který se mi naskytl v tomto lese mi našeptával že právě takto musí vypadat tropický les. Bouřející řeka, vysoké stromy ze kterých se spouští všudy přítomné liány, voda stékající po vysoké skále jež je porostlá mechem a kapradím, vodopády, neznáme rostliny a zvuky nepoznaných zvířat.
 |
| Pořádnej strom plnej lián a podobých rostlin |
 |
| Takto se zde překračuje řeka, po kousku bambusu |
 |
| Pohled na řeku v lese |
 |
Další pohled do lesa
Všimněte si zde ještě fórovějšího mostu tří kousků svázaného bambusu přímo nad jezem |
Další z cílů který jsme zde chtěli navštívit byl veleznámý opičí les.
První z indikátorů, že se jedná o turisticky velmi provařenou atrakci byly prodavači banánů před vsupem, kteří nabízeli 5 malých banánků na 30 tisíc RP. Za takovou cenu pořídíte celý banánový trs. Tak jsem se jim vysmál a pokračovali jsme dovnitř i bez krmiva. Zprvu jsem byl trochu skeptický, pač už jsem v indonésii viděl spoustu opic a spoustu z nich i velmi zblízka. Ale následně jsem nelitoval ani trochu. Dalo by se říci, že to je taková menší rezervace kde si volně v přírodě opice žijí svůj život. Návštěvníků je tu mnoho a krmivo je zde opicím nabízeno neustále, takže o potravu ani nemají nouzi. Jen musí pro ní zapózovat na kameru jejich chlebodárců, což jim očividně problém nedělá. Lidí se nebojí a naopak jsou spíše drzí a velmi rádi kradou. Každou chvíli zde vidíte jak nepozornému turistovi něco nějaká opice odcizila a utíká s tím do korun stromů.
 |
| Čas na oběd |
 |
| Opičí rodinka |
 |
| Chrám kolem kterého se zde opice prohánějí nejraději |
 |
| Opičí kamarád |
 |
| Semnou byli zadobro, ale Leo pokousali |
 |
| Dokonce i vědí jak povolit kohoutek s vodou |
 |
| A tenhle týpek předemnou okusoval AAA baterku a očividně si v ní vyžíval |
 |
| Opět pokus o rozžvýkání AAA baterie |
Protože Leo pokousal jeden opičák, tak jsme radši zašli do ošetřovny. Kde se po ošetření Leo vydržela povídat si se zdravodní sestrou tak dlouho a pokládat jí tolik zvědavých otázek, že jsme zde strávily více než hodinu. A protože už byl akorát západ slunce, nestihly jsme hold navštívit některá zajímavá místa v Ubudu. Dokonce jsme i prošvihli podívanou na tradiční představení tance kečak či legong. Na kečak jsme tedy dorazily akorát na posledních 10 minut, kam už nás nechtěli pustit dovnitř. Slyšel jsem však zvuky jež aktéři vydávali. Hlubokým mužským tónem heslo "čak" sborově opakující se a rytmicky doplňující pohyby aktérů uprostřed jeviště. Všichni aktéři měli nějaký z tradičních hindu kostýmů. Představení bylo velmi propracované, sehrané a poutavé. Alespoň něco jsem viděl.
O něco později jsme i narazily na posledních pár minut očividně z legongu. Na rozdíl od předchozího představení zde již převládali ženy. A to především proto, že se jedná o ženský tanec, doprovázený orchestrem, znějící jako plno cinkajících kovových tónů všech možných výšek. Ovšem opět jsem nic nevyfotil, pač jsme prostě přišli na poslední 2minuty. A než jsem foťák vytáhl, už byl konec.
 |
| Pohled do chrámu |
 |
| Foto s místním hinduistou |
Nakonec jsme toho teda stihli mnohem méně než jsme chtěli, ale i tak nás stihl Ubud uchvátit svojí tradiční a originální atmosférou hinduistické kultury a dalších přírodních krás.
Další den jsme měli jet na Tanah Lot. Ale protože spolubydlící nebylo možno dlouho probudit (po oslavě jednoho z internistů z předchozího večera se jí moc vstávat nechtělo) a já měl zároveň problém s objednáním letenek zpět do Surabaye(to bylo zajímavé, to možná zaslouží svůj článek), tak jsme vyrazily až tak mezi 3 a 4h. Když jsme dorazily na Tanah Lot bylo již pár minut po západu slunce a již nebylo mnoho světla na vyfocení tohoto chrámu. Jedná se o chrám stojící na útesu, jenž přes den vypadá jako ostrov a večer po odlivu je přístupný i chůzí.
 |
Tanah lot
Bohužel jsme dorazily pozdě na to udělat nějakou pěknou fotku |
 |
| Bouřící moře u Tanah Lot |
Žádné komentáře:
Okomentovat