Gili Islands

Ostrovy Gili jsou 3 malé ostrůvky(Trawangan, Meno, Air) hnedka vedle velkého ostrova Lombok, který sousedí s Ostrovem Bali. Dle fotek z internetu a dle veškerého povídaní co jsem četl musí být opravdu nádherné a šnorchlování či potápění zde musí být přímo fascinující.

Opět Indonésani a čas

Rozhodl jsem teda absolvovat z Bali výlet na tyto ostrovy. Koupil jsem si tedy lístek a v 6:30 ráno mě měl před hotelem nabrat minibus. V 6 jsem tedy vstával, ačkoliv se mi vůůůbec nechtělo, aby mě tedy v 6:30 nabral autobus. A protože jsem indonésiil, samozřejmě nepřijel včas. Prvních 15 minut sem bral jako ok, a po půl hodině už jsem si začal dělat starosti, tak sem kontaktoval prodejce mého lístku, ale žádná odezva. Řikám si, sem v Kutě kde vše žije jen pro turismus, tak tady musí být snad přesnější než v ostatních částech indonésie, ale žadný takový. Kdýž se mě vrátnej z mýho hotelu ptal na co čekám tak sem mu ukázal lístek a říkál že 40 minut nic, co mám dělat. On jen suše odvětil. Prostě čekej. Tak jsem prostě čekal. Po hodině a půl čekání nakonec minibus dorazil. Dal jsem se zde do řeči s lidma co už zde sedí, jestli jim taky řikali že je vyzvednou v 6:30 a přijeli v 8 a oni že to samý, že jo. Páreček ze španělska, taky zrovna jeli na Gili Trawangan. Řidič nabral poslední dvě partičky lidí a vyrazil. Zajímavý že Joshuu jsme nenabíraly, tudíž ho musel vzít jinej bus. Naštěstí jsme se z Joshuou dohodli, že se sejdem až bude západ tak na tržnici. Joshua totiž neměl mobil. Teda měl, ale byl to takovej korejskej polotablet(přerostlej mobil, kterej do kapsy nestrčíte) s korejskou simkartou a údajně došlým kreditem. A pač je ten jeho přístroj hrozná krabice, tak to ani jako mobil nepoužívá, takže žádný spojení na něj. Ale nevadí, nějak se potkáme.

Střelenej Indonésan

Řidič minibusu ujížděl takovou rychlostí, jako by právě vykradl banku. Jel jak pomatenej. Pak mi došlo proč. Měl hodinu a půl zpoždění a musí být na čas na loď, která na něj musí počkat, pač sou tam rezervovaný místa pro nás. Seděl jsem na sedadle spolujezdce a to co jsem viděl přes čelní sklo bylo opravdu šílenství. Túroval motor takovym způsobem, co sem ještě neviděl. Pokud si vybavíte v autě otáčkoměr a takový ty nejdřív zelený a pak červený políčka kam by se ručička nikdy neměla dostat, přičemž většinou řadíte další rychlost tak 3 políčka před tím než vůbec začnou červený, tak on řadil vždycky na druhym políčku červený a motor řval jak dítě ktetému berete hračku. Divil jsem se že mu ten motor z auta nevyskočil. Řidič taktéž půlku času jízdy strávil v protisměrném pruhu, když neustále někoho předjížděl. V případě že se v protisměru blížilo auto začal na něj troubit a blikat dálkovejma aby mu uhlo, to samý když se potřeboval zpět zařadit do svého pruhu a někdo tam zrovna jel. Takto se to v Indonésii normálně dělá. Takže co si z jízdy pamatuju nejvic. Plyn, brzda, plyn, plyn, začít předjíždět, troubit a blikat dálkovejma na protijedoucí motorky aby se mu vyhli, troubit na auto ve stejném pruhu do kterého se potřebovat zařadit pač v protisměru jel kamion, brzda a zase plyn, předjet dalšího a tak celou cestu. Všem nám v buse bušilo srdce jako nikdy před tím a všichni cestující na něj zvolávali Hati Hati(což znamená v indonéštině opatrně). Ještě do toho mu pořád zvonil mobil, do kterýho mu jeho šéf nadával že je idiot, že jede pozdě a byl nasranej až třisknul s mobilem o zem, až se rozpadl a po té jel ještě o něco rychleji. Bylo to opravdové rallye, čistej adrenalin. Takovejhle adrenalin sem ještě v autě(resp autobuse) nezažil. Už sem viděl vic indonésanů takhle jezdit, ale nějak záhadně v tom prostě umí chodit a ve výsledku to ani tak nebezpečne nevypadá, pač všichni vždycky uhnou, nebo nějak šikovně přibrzdí a zařadí se zpátky.

Další adrenalin

Po hodině šílenství jsme dorazily do přístavu kde nás kupodivu čekal další bláznivej dopravní prostředek. A to speed boat. Na přestoupení jsme měli jen dvě minuty, pač loď na nás už pěkně dlouho čekala. Zapadli jsme do lodi, sotva jsme si sedli a už jsme uháhěli zase šílenou rychlostí. Tentokrát ta rychlost byla plánovaná, pač se jednalo o rychlostní dopravní loď. Míst měla pro 80 lidí a vzadu měla 4 pořádně velký a pořádně hlučný dieselmotory. Doslova jsme se vznášeli nad vodou kdy jsme přeskakovali z vlny na vlnu. A občas sme skočily do takový vlny, že šplouchanec kterej se opřel do boku, otevřel i zavřená oknénka a pár lidí bylo komplet mokrých, prostě slušná sprcha. Každopádně výhled z lodi byl na okolní ostrovy byl moc pěkný. Jeli jsme necelou hodinu a půl asi 80km. To znamená až 60 km/h rychlostí, což je na vodě zatraceně velká rychlost. Ze začátku jsem si tu rychlost užíval, ale ke konci musim přiznat že můj žaludek se necítil úplně pohodlně. Když jsme už zpomalovali a přijížděly k oným ostrovům, pohled na ně byl opravdu nádherný. Křišťálově čisté modrozelené moře, tradiční lodičky, bambusové domečky na pobřeží a krásné písečné pláže. Opravdu jako na fotkách co jsem viděl.

Přistání do obrázkového ostrůvku

Z lodi se vystupovalo jedině do moře, voda tak po kotníky až kolena, pač lod dál už zajet nemohla, takže s teniskama máte smůlu. Chtěl jsem nejprve najít nejaké ubytování, hodit si sem batoh a pak začít poznávat krásy ostrova. A cenama ubytování jsem byl překvapen. 300 - 700 tisíc. Na levnější sem behem první třičtvrtěhodiny nenarazil. Hledal jsem dál a dál a už jsem byl unaven a přesto jsem našel ve vnitru ostrova ubytko za 200 tis. tak sem ho vzal. Následně jsem se šel porozhlédnout po ostrově. Pláže bary a restaurace na nich byly nádherné. I ceny jídel a pití tomu odpovídaly. Šel jsem tedy dál od největšího centra, někam kde nebudou takový davy turistů a přemrštěný ceny. Cestou sem náhodou potkal i Joshuu, což se zrovna hodilo. Tak sme kousel dál od centra našli pohodovej plážovej bar s ješte pohodovějším pozezením i za pohodový ceny. Fakt moc pěkný. A ješte třešnička na dortu je dát si drink z četsrvýho ovoce s nějakým sea foodem. Prostě nádhera. Chtěl jsem ještě skočit do toho křišťálově čistého moře špouchajícího o tu krásně písečnou pláž. Byl jsem však velmi zklamán, až naštván. Jakmile jsem vkročil do moře, ihned mě začali do nohou bodat korály a ujít 20 metrů do míst, kde byla vetší hloubka, byla bez bot utrpení. Tak mi to zkazilo náladu. Alespoň jsem se namočil a vrátil zpět. Tak sme tak seděli v takový ftipný tradiční bambusový plážový boudě a chlastali čerstvý ovocný nápoje. Prostě pohoda na Gili T.

Já s Joshuou, v "takový ftipný bambusový chýši" popíjejíci drink z čerstvého ovoce

Pohled do moře

Opět pohled do moře

Tahle fotka se mi líbí víc

Večer sme někam zašli na pivko a potkali spoustu mladejch lidí, zhruba mýho věku a byl jsem překvapen, jak většina z nich zrovna žije. Třeba dvě holky z Francie, který si dalsi pauzu ve škole a rozhodli se rok cestovat. Už projeli asi 5 zemí a už asi měsic bydlí na Gili T, kde propadli potápění, kde si zrovna dělají potápěčskou licenci. Udělat licenci trvá tak 2 měsíce a je zatraceně drahá. Nechápu kde sakra berou takovejch peněz. Pak další týpek z Anglie. Taky má necelej rok na cestování, potkal se s holkama v Thajsku a už taktéž žije měsíc na Gili T, potápí se taktéž, ale licence ho moc berere. Našel si tu i práci, prodává lístky turistům na všechny možný výlety loděma. Pak sou tu nějací Australani, který maj půl roku na to, poflakovat se po světě. A další lidi co už měsíce a měsíce cestujou po různých zemích. Je to zajímavý poslouchat ostatní jak cestujou.

Šnorchlování

Další den dopoledne jsem šel nejprve zkusit najít levnější ubytování a zjistil sem že dostat se pod 200 tis není upně sranda, spousta ubytování měli plný, takže to nějakej čas zabralo. Našel sem nakonec i nejaký homestaye za 150 a jeden sem ukecal za 100 :-)  Následně jsem si chtěl vyzkoušet potápění, ale pač jsem šel kolem 12h a už bylo pozdě, nakonec jsem se rozhodl šnorchlovat a zkoumat korály na pobřeží. Bylo to opravdu nádhera. Všechny barevný rybičky co jsem kdy viděl ve všeljakých akváriích nebo prodávat v rybičkářškých obchodech jsem viděl přímo před sebou v jejich přirozeném prostředí v jejich opravdovém domově. Jejich barevnost a pestrost byla opravdu fascinující. Viděl jsem tu dokonce i želvu plavat, měla tak půl metru a vznášela se pod vodou jako pták vzduchem. Celé mořské dno byl jeden velký korálový útes. Avšak v hloubkách pro šnorchlování většinou moc barevné nebyly, byly jen nudně šedý, protože s každým odlivem se odhalí a voda z nich zmizí, tudíž tu moc barevných rostlin není, to chce větší hloubku. I tak to byla krásná podívaná a strávil jsem šnorchlováním celé odpoledne zejména pozorováním barevných minirybiček a dalších tvorů. A protože jsem si nevzal triko, ale jen jednou jsem se namazal opalovacím krémem, měl sem záda totálně spálený.

Ještě než zapadlo slunce, tak jsem honem sehnal kolo a vyrazil na západní stranu ostrova a za 10 minut jsem byl na místě. Zde jsem chtěl totiž pozorovat západ slunce, který je zde prý úchvatný. Podívaná to byla velmi pěkná, ale ne zas tak vyjímečná.

Ta se povedla :-)

Koukejte na tu malou přerostlou lodičku co jsem tam hezky zachytil

A tady už nám zalejzá o protější pohoří.
A ty kameny ve vodě, to jsou ty pichlavé korály jenž odliv odhalil.

A ještě jedna umělecká :-)

Následně mi můj objekt k focení odpochodoval pryč.
Vyhrabat si místečko na pláži a spát.

A ještě jedna klišé fotka s delší expozicí

Večer, když jsem si dával večeři, tak jsem náhodou potkal holky z dánska(Signe a Christien s kterýma jsem původě měl putování po Bali absolvovat, ale nakonec jsme se nějak nesešli). Tak přeci jen nakonec. Akorát tu měli být poslední den a další den jet na letiště v Denpasaru odkud měli letět do Jakarty. Tak jsme dali řeč a povyprávěli kdo kde byl. Taky s nima byl jeden v pohodě týpek s kterým jsem se seznámil a vídal ho další dva dny. Nakul - Anglán, kterej má otce Inda, takže vypadá jak Ind, ale matka z Anglie, kde se i narodil, takže mluví jak rodilej Anglán. Ale přitom se přestěhoval do Švédska, kde studuje medicínu. Zrova teď přes prázdniny cestuje. Začal před nějakou dobou s potápěním a řikal jak jsou koralový útesy tady úžasný že je musím vidět, že to musím zkusit že to stojí za to. Bylo zajímavý někoho takovýho zrovna potkat, pač ten den jsem zrovna váhal jestli potápění vůbec zkusit, pač už jsem šnorchoval, tak jsem si myslel že jsem viděl dost. Hlavně mi vadila ta cena - 700 tisíc. A to všechny potápěčský školy meli stejný ceny. Takže levněji to nešlo. Ale po tom co mi Nakul povídal jak je to úžasný, jak se to se šnorchlováním nedá porovnávat, tak jsem nakonec neodolal. Říkám si kdy se mi zas naskytne možnost potápět se v místech korálových útesů.

Scuba diving - potápění

Tak jsem další den šel zkusit potápění. Objednal sem to u jedný školy, kde všichni zaměstnanci byly Britové. Dopoledne jsme měli školení jak zacházet s celou potápěčskou výbavou a odpoledne se šlo na věc. Byla nás parta 6ti lidí, všichni vpohodě. Složení: Němec s čínskou přítelkou, italka, napůl amík napůl indonésan, a angličanka. Vydali jsme lodí kousek od ostrova a potápění mohlo začít. Navlékli jsme na sebe celou výzbroj a šlo se na věc.

Celá potápěcí parta.
Zleva: Anglie, Itálie, AmerikoIndonésie, Německo, Čína, Česko
Ještě ke všemu instruktor byl Brit

Tímto jsme se vydali na širé moře k místu potápění

Takto čistě vypadala voda kde jsme se potápěli.
Zde je tak 20 metrů hloubka

A borci ve výzbrojích ;-)

To co jsem viděl pod vodou bylo ohromující. To byla nádhera. Bylo to jak uplně z jiné planety, z jiného světa. Spousty barevných rybiček, spouta pestrobarevných korálu, rostlinek a všejlakých živých či neživých věcí co tam na dně byly. Plavali jsme spolu s hejnama barevných ryb, pozorovali jsme želvy jak se vznáší vodou. Viděli jsme i všeljak podivné ryby, kdy některé vypadali jako by měli psí hlavu, nekteré vypadaly jako šíp. Některé podivné tvary ryb se těžko dají popsat a některé živočichy ani nevím jak pojmenovat. Byly tu doslova dálnice po kterých se proháněli celá hejna různých druhů různých ryb mezi sebou. Až jsem se cítil jako bych byl jeden z těchto mořských druhů. Spousta barev a života zde byla k pozorování. Bylo to fascinující, od té chvíle jsem nelitoval jediné rupie co jsem do toho dal. Řekl bych že to byla snad nejlepší podívaná na přírodu co jsem kdy kde vůbec viděl. Jen škoda že jsem neměl podvodní foťák, to by byly fotečky jako víno. Ta nejlepší podívaná a zrovna nemám žádnou fotku. Byla tu s námi sice kameramanka, ale ta nabízela video za 700 tisíc, na což sme se jí všichni vyprdli. O takhle předražený video fakt nikdo nestál. Ani když jsem dal návrh že se slozíme všichni na jednu kopii, kterou bysme pak na netu nasdíleli, tak pořád nikdo neměl zájem. Video jsme večer měli možnost alespoň vidět na jendý fullHD LCD v jednom baru a bylo to jak z reklamy na televize. Tak krásně barevný video jsem ještě neviděl. Dalo by se to použít i jako materiál pro BBC documentaries nebo Natioal Geographic. Co jsem ten den viděl pod vodou bylo opravdu dechberoucí. Na tý obrazovce to bylo snad ještě hezčí. To video sem hrozně chtěl, viděl jsem tam i sebe jak tam poletuju kolem želvy, kolem korálu a všecho co jsem tam dole viděl, ale ta cena byla fakt nahlavu. Až jsem byl na tu ženskou nasranej, jako vo co jí sakra de. To se radši půjdu potápět ještě jednou.


Vložím alespoň pro ilustraci pár fotek z tohohle místa, co jsem vygooguli:

Přesně takhle se předemnou podobná želva vznášela

 Škoda že tu nejsou zachyceny všechny ty pestrobarevné rybičky.

Zašel jsem pak ješte s Nakulem na pivko, dobře sme pokecali, doufal jsem, že potkám i Joshuu. Ten den jsem ho náhodou potkal na ulici a říkam že musíme dát sraz v Irish, ale už sem ho neviděl. Je to těžký s někym dohadovat sraz když nemá mobil. Potkal jsem tu opět několik zajímavých lidí, co už nějakou dobu cestujou. A všecho větsinou Australani, Angláni, Francouzi či Němci.

Další zajímavostí na Gili ostrovech je, že zde nejezdí žádná motorová vozidla a proto tu existují jen 3 typy transportu. Na kole, na koňském povozu, či po vlastních nohou. Zajímavostí i je že každý z Gili ostrovů se dá objet na kole za cca 1 hodinu.

Doprava na Gili ostrovech.
Jiný způsob dopravy, krom vlastních nohou, tu nenajdete

Poněvadž už jsem na Gili T utratil spoustu peněz, říkal jsem si že musím další den tento pestrobarevný až obrázkový ostrov opustit. Neměl jsem ještě žádný plán jak pokračovat a ani mě nic nenapadalo, byl jsem z potápění unaven a hlava už nechtěla přemýšlet, či něco vymýšlet. Vymyšlení plánu jsem tedy nechal na ráno.

Protože z Bali jsem viděl zatim jen Kutu a nezastihl jsem holky z dánska, které měli vymyšlenou cestu po Bali, napadlo mě připojit se k Adiho skupině, kteří měli dorazit do Kuty z útery na středu, jenž plán na trasu po Bali měli.

Odjezd z Gili T

Byla neděle ráno a chtěl jsem tedy dorazit ve středu ráno do kuty a připojit se k Adimu. Tudiž jsem přemýšlel co do té doby. Říkam si hlavně nejezdit na místa kam se chystá Adi, abych tam nebyl zbytečne dvakrát. Když sem se ho ptal jestli se chystá na Lombok nebo Gili, řikal že ne, že jen Bali. Přemýšlel jsem tedy hodně o Lomboku, ale netušil jsem co se zde dá navštívit. Hrozně jsem postrádal něco jako Lonely Planet knihu. Jako první jsem však chtěl vzít nejlevnější loď z Gili T, abych se vzdálil z toho drahého místa(záleží však na úhlu pohledu) a neutrácel víc. Cestou lodí z Gili T jsem tak přemýšlel cobych, ale všechny nápady obsahovali několikanásobně přestupování mezi autobusama a loděma ale cítíl jsem se velmi unaven a měl sem pocit že jsem na tom krásném ostrově vůbec nerelaxoval, ale pořád se honil za nějakou aktivitou. Napadlo mě proto že bych se mohl na jeden den vydat na sousední Gili Air, kde by mělo být levněji, zároveň méně turistů, tudíž větší klid. A jediný co tu budu dělat bude nic nedělat a jen relaxovat a načerpat energii. Ten plán se mi velmi zalíbil. A hned pro přistání na Lombok jsem vyhledal transport na nejmenší z Gili ostrovů - Air.
Připlouvání na Air bylo ještě hezčí než na Trawangan. Vypadalo to vlastně stejně, jen tu bylo víc bambusových budov a nebyly tu ty šílený davy turistů.

Takto vypadá veřejná doprava z Gili ostrovů na Lombok 

Pohoda na Gili Air

Ubytování sem sehnal za dobrou cenu, za 150 a pač sem byl hladovej, hned sem šel hledat na západní břeh nějakou plážovou restauraci, kde bych si moh dát jidlo, drink z čerstvýho ovoce, zdřímnout si v bambusový chatičce a následne pozorovat západ slunce. A přesně něco takového jsem našel. Nejdřív sem si dal jen ovocnej drink, šel jsem se porachtat do moře, dokonce tady nebylo tolik pichlavých korálů, ale více písku, takže na koupání i příjemnější než Gili T. Po pokoupání a relaxování v moři jsem si dal oběd, nátáhnul jsem se pod tou bambusovou stříškou a dal jsem si dvacet. Když jsem se probral popošel jsem o kousek a pač jsem byl z toho nicnedělání hladový dal jsem si věčeři, něco s mořskejma potvorama a bylo to dobrý. Dal si k vydatnému jídlu pivko a spokojeně sledoval západ slunce. Ceny jídel zde byly opravdu nižší, i ceny drinků, tudíž jsem si objednával víc a nakonec sem i utratil víc, ačkoliv to bylo levnější :-D

Takto vypadá celý Gili Air

Procházka po Air

Relax, pohoda, obídek a drink z čerstvého červeného melounu

Koukání na západ slunka jako v kině, akorát v bambusové chýši.

Západ slunce

Trošku upravený západ slunce

A ještě jeden, ten už není tak pěkně barevný

Dnešní úlovky

Procházka po Gili Air

Noví kamarádi

Chvíli jsem ještě odpočíval a pač sem nabyl mnoho energie, chtěl se porozhlédnout po ostrově více. Po setmění nic kromě barů však k vidění nebylo. Tak sem se usadil do jednoho baru na pláži a dal se do řeči s holčinama co tu seděli. Byly velmi milé. Jedna byla Australanka a dvě byly Španělky. Po té co zavírali bar jsme se šli někam najíst. A jestě jsme si nějakou dobu povídali. Když se mě ptali co mám v plánu na další den, tak jsem řekl že nevim, že bych se rád podíval na Lombok, ale netušim kde je co zajímavýho. Oni mi na to odpověděli že jedou na Lombok další den ráno ať se k nim připojim, tak jsem se připojil.

Sranda byla když jsem se vracel domu. Jednak jsem při hledání ubytování značné kličkoval ulicema a moc sem nevěděl cestu pač byla tma, takže ani to trochu co jsem z cesty věděl mi bylo k ničemu, prostě jsem netušil kudy jít a kudy vlastně jdu. Měl jsem jen jeden orientační bod který jsme nakonec našli. Vydal jsem se tedy směr moje ubytování, jenže jsem někde špatně odbočil a chodil jsem po něčích zahradách(zde nemají ploty). Najednou vidím proti mě nejaký stín se pohybovat a netušim co to je, zpomalim, zaostřim a najednou kráva(alespoň to v tom šeru tak vypadalo). A co víc začala se ke mne přibližovat. A co ještě víc ona začala zrychlovat až nakonec běžela proti mě. Prostě me zničehinic začala pronásledovat kráva. Tak sem se musel otočit a utíkat před ní. Když sem jí setřásl tak me o kus dále málem začala pro změnu honit koza, ale ta byla naštěstí moc lína, jen tak na mě zamečela. Ještě jsem narazil na psa, ale tomu se mi podařilo elegantně vyhnout. No asi po půl hodině jsem konečne našel svoje ubytování. Kdybych však ten den nezkoušel hledat ještě levnější ubytování, nepoznal bych jednu cestu, pár ulic a orientačních bodů, které mě při nočním hledání ubytka vysloveně zachránily.

Další den jsem tedy brzo vstával, abych s holkama vyrazil na Lombok

Pokračování v dalším článku o Lomboku.

Jen na závěr takový shrnutí ohledně Gili Trawangan a Gili air

Gili Trawangan: je vhodný pro dvě různé skupiny lidí. Pro lidi co maj prachy a jezdej se rekreovat do těch luxusních drahých hotelů, chodící na jídla do těch drahých západních(western) restaurací. Nebo pro mládež jenž tu každej večer chlastá v několika místních vyhlášených párty barech. Gili T je velmi rušný a turisty velmi plný ostrov kde je i dosti draho. V porovnání s českem tu vlastně ani není moc draho, tak nastejno. To já jen pořád teď v hlavě nosím ceny z Javy, resp. z mojokerta. Také se zde dosti sjíždějí potápěči za zdejšími korálovými útesy, je zde mnoho potápěčských center.

Gili Air: menší ostrůvek, kam nejezdí moc turistů, je zde tudíž i větší klídek, ticho, pohoda. Ubytování je cenově asi stejný jako na trawagnanu, možná vlastně i dražší pač tu není taková konkurence a homestaye zde moc nefrčí. Ale jídlo a pití tu je rozhodně levnější. Ale zjistil sem že čim levnější jídlo a pití tím víc si člověk objedná a tudíž i utratí, takže je to vlastně ve výsledku fuk.

Takže pokud chcete na jeden z Gili ostrovu a hledáte luxus či párty everyday, vlastně i potápění, jeďte na Trawangan. Pokud chcete spíše klídek, ticho, ne moc turistů, pohodu, krásnou přírodu, západ slunce a tyhle věci rozhodně se vydejte na Air, řekl bych že tu i méně utratíte. Na Gili Meno jsem nebyl, tudíž nemůžu říci, ale asi to bude podobný s Air. Pač všichni turisti jezdi na Trawagnan